Chorvatský týden
Trochu jsem sepsal dovolenou v Chorvatsku račte číst :)
Chorvatský týden
Pondělí
Probouzím se asi v šest a vida, jsem v autobuse na cestě do Chorvatska, odhaduji to na Slovinsko, jelikož nás ještě nenavštívil vlezlý chorvatský celník. Postupně se probouzí celý autobus, a za chvíli zastavuje na několikátou přestávku. Ráno vypadá zatím slunečně, takže se autobus velmi rychle vylidňuje (všichni mají snahu vidět vycházející slunce). Vycházíme poslední, jelikož jsou konečně volné schody. Záchody se plní počůranými seniory, proto si dávám na čas, a ani návštěvu neplánuji. Po půl hodině přetlačované na hajzlech, se všichni nakládají zpět a opět vyjíždíme na poslední etapu naší cesty.
Opět si všímám neskutečně velké prdele jisté baby sedící vedle nás přes uličku. Tuto babiznu, která zřejmě utekla z Mrazíka, pozoruji už od výjezdu z Plzně. Svoji neskutečně velkou prdel cpala všude, kam oko dohlédlo, měla snahu zatarasit všechny otvory, aby někdo náhodou nemohl projít, buď byla tak blbá nebo toužila mít autobus jen pro svou prdel a nejbližší rodinku. Krátce po výjezdu zahájila 'šachovou ofenzívu' se svým desetiletým vnoučkem, a když dostala na prdel, narazila si na hlavu debilku a usnula. Po první zastávce na Folmavě prohlásila, že jde zpět do mučírny a opět s čepicí na hlavě usnula. Tímto způsobem prochrápala celou cestu.
Před příjezdem do cíle najednou zácpa. A hle, jeden z místních motorkářů se zřejmě rozhodl darovat orgán nebo možná i víc. Po příjezdu nás náš oblíbený delegát přemlouval, abychom koukali opustit autobus, a laskavě si sebrali všechny zbytky jídla pod sebou, že to prej nebudou po nás uklízet. Vzápětí nám říká abychom si věci nechali v autobuse, že prý to řidič zamkne a až přijdou ze snídaně, že se to vyloží. Ale ještě to nestihl ani dopovědět a už jsem viděl řidiče jak vykládají všechny kufry z autobusu. Byla nám přidělena společná místnost na úschovu zavazadel, některé seniorky to bohužel nepochopily a po vykonání potřeby se zde převlékaly do domácího oděvu. Poté jsem s hrůzou odhalil že je tu opět Maďar, známý úchyl z loňska. Delegát začal poletovat s igelitkou, a že mu prej máme odevzdat pasy, ve své strhující rychlosti (je mu asi 85) vybral jen prvních pár a pak se vypařil. Poté se bez igelitky vrátil a rozhodl se představit nám změny ve městě, jelikož kromě zmrzlináře žadné nejsou byli jsme spokojeni, a pak jsme mu s nezájmem utekli.
Po přidělení pokojů, když už jsme byli nasraní, že nemáme loňský pokoj, nasrala nás další věc, a to, že polovina zásuvek nejde a navíc ani ta balkónová, která měla sloužit ke grilování. Po hledání dalších much na pokoji se rozhodlo, že jdem spát a nařizujeme pro jistotu budík, jelikož v půl sedmé musíme být v jídelně na delegátův mluvený projev.
Po nějakých kecech, upozornňoval na význam Švédských stolů a že můžem sežrat i mrtvým z nosu, ale nesmíme ani sopla odnést, čímž nás velmi pobavil. Po dokončení mluvního cvičení, všichni vyskočili od stolů a vrhli se na sladké věnečky, jelikož se báli že na ně nezbyde to nejlepší a bylo jim úplně jedno, že se tak přežerou, že už na věnečky nebude místo ani chuť. Když jsme to viděli, znechuceně jsme odešli, v domění že se vrátíme, až se ta česká nenažranost uklidní. Nakonec jsme tam ani nešli, protože jsme spoléhali na heslo našich spoluobčanů: 'Přece to tady nenecháme.' Slavnostně jsme se umyli a šli jsme spát.
Úterý
Budíček v 8 hodin rozhodl, že na nás čeká snídaně, a že bychom měli vstávat. Problém mi to nedělá, protože jsem vzhůru od sedmi. Snídaně bylo další zklamání, protože Chorvati zrušili marmeládky a nugety v kelímkách a je tu jen máslo. Po snídani jsme šli spát a posléze jsme se vydali do vekslárny pro místní platidlo-Kuny. Asi ve čtyři jsme se konečně odhodlali podívat na zdejší pláž. Voda byla studená, tak jsme se dlouho nezdrželi a opět se vracíme do postele. Asi v osm hodin jsme se vydali na naší první večeři. Berem talíře a prohlížíme, co by se asi tak dalo jíst. Beru naběračku zřejmě s bramborouvou kaší. Sotva jsem se pokusil to kydnout na talíř, větší část kaše skončila na zemi, ale to nevadí, kaše je dost. Pak beru 3 kusy něčeho, co se mi zdálo být poživatelné. Přisedl jsem ke stolu se sousedy a za chvíli jsem si všiml co všechno má před sebou sousedovic babička. Po rychlém obhlédnutí zjišťuji, že má před sebou 3 talíře a 2 misky a na nich vše, co jsem během obchůzky zahlédl v nabídce Švédských stolů. A dokonce po chvilce se babička zvedá a jde doplnit své stolní zásoby a jako desert si donesla čtyři buchty a čtyři kopečky zmrzliny různých příchutí. Někde jsem slyšel, že staří nemají potřebu tolik jíst, ale tady to očividně neplatí. Po filmu si leháme a jdeme spát, než usnu slyším v pravidelných intervalech splachování (večeře byla asi přecejenom větší než obvykle).
Středa
Budíček začal řvát o 15 minut dříve, abychom stihli víc sežrat. Po snídani jsme se vypravili do místního krámu. Zjišťujeme že v krámu kromě jídla nic nemají, takže kupujeme jen chlast. K obědu byla polívka z pytlíku a starej chleba ještě z Čech. Po obědě opět spánek a asi ve čtyři se probouzím. Vlezu na balkón a posloucham babičku od vedle, sousedův mladší syn se jí ptá jestli s nimi jde k vodě, babička na to 'Já teď budu papat'. Potichu jsem si řekl 'To už tu dlouho nebylo' a na to řekla 'Půjdu, když mě vezmete' a já opět potichu 'Na zádech?' Pak vyrážíme směr pláž. Po chvilce válení zjišťujeme, že voda je pořád studená. Poté jsme se zase chvilku váleli a pak opět do vody, kde potkáváme souseda, který nám navrhl abychom plavali za bójky přes hloubku cca 40 metrů a že doplaveme k potapěčům. Návrh příjímáme a plaveme. Po vylezení se vracíme po svých a balíme. Objevuje se Maďar, ale z respektu se nepřibližuje. Večeře probíhala stejně jako vždy, nabral jsem to co se mi zdálo poživatelné a samozřejmě babička zase 4 talíře, 2 už vyžraný. Příchází delegát, že prej do Vrbniku pojedeme ve čtvrtek a ne v pátek kvůli počasí. Z této informace mám radost, jelikož mě nebaví se válet na pláži. Přicházíme na pokoj a po nějakém českém filmu usínáme.
Čtvrtek
Dnes nás po normálně probíhající snídani a klábosení se sousedy, čeká návštěva Vrbniku, kam se přepravuje lodí. Ve dvanáct hodin máme být u hotelu, i když se jede až v jednu.
Po příchodu na loď jsme ještě skočili pro kus žvance do pékárny. Po dlouhé hodině na lodi se konečně vyjelo. Plavba obsahovala ochutnávku nějaký Rakije, babička od vedle si stěžovala že je to ředěný, já si líznul a necejtil jsem krk dobrých 5 minut. Po příjezdu nám soused oznámil, že jsme zrovna uplavali 11 kilometrů rychlostí 7,5 uzle, což je asi 13 za hodinu.
Delegát se ujal slova a vyprávěl cosi o historii Vrbniku, babička vytáhla papír a tužku a začala si dělat poznámky. Děda to ale rychle ukončil a lezli jsme nahoru. Po vylezení kopce jsme dorazili k první degustaci, což bylo víno Prošek. Postavili přede mě skleničku, tak jsem samozřejmě ochutnal, bylo to sladký, jak se u nás říká 'Jako hovno z nutrie'. Po nějakých historických kecech a otázkách babičky jsme pokračovali. Za chvíli jsme došli k nejužší uličce na světě (asi 60cm) prej je to i v Guinessovce. Babička měla problém projít, takže šla bokem. Dále pak opět kecy o domorodcích a šlo se dál. Za pár minut jsme skončili v hospodě, kde nás čekala další degustace červenýho a bílýho vína. Kdyby mi víno tak brutálně nechutnalo, tak bych ho možná i ochutnal, ale naštěstí mi dali colu na jeden lok. Pak jsme hned vedle zalezli do sklepa kde byly čtyři druhy Rakije. Všichni spokojeně chlastali, protože je to zdarma, prostě Češi. Babička se sousedem klopili jednu za druhou společně ještě s jedním párem důchodců. Poté si babička i sousedovic koupili všechny příchutě a k tomu ještě Proška. Po vychlastání všeho, co tam bylo jsme konečně šli zpět na loď. Babička cestou opilecky obtěžovala delegáta, jestli jí řekne znovu historii města, že prej jí to zajímá. Nevím, co přesně se odehrálo, ale asi jí odpálkoval. Došli jsme do přístavu a delegát nás ještě upozorňoval na jeskyni, která se dá projít a vyjde se u moře. Babička si nenechá nic ujít takže šla. Po chvilce rozprávění se sousedkou o nalité babičce se babička objevuje, úplně vysmátá s krabicí od Rakije v ruce. Sedá si a říká, 'Já jsem si to tam položila do vody a flašky mi málem uplavaly' a dostává záchvat. Na lodi si babička sedá vedle delegáta a chce ty informace o městě, delegát utíká, aniž by si toho babička všimla. Potom něco vyřvává a mezitím jsme dojeli na druhou zastávku, což byla písečná pláž. Po hodince nudy se konečně vyjelo zpět směr Selce. Dozvídám se, že loď má dva motory, a jeden má výkon 400 koní, takže celkem 800 koní a maximální rychlost nějakých 15 km za hodinu. Po přistání jsme zamířili směr hotel a poté večeře. Večeře probíhala stejně jako vždy, takže něco poživatelného na talíři a fertig. Babička opět 2 talíře, 2 misky a spoustu zmrzliny i v mírný opilosti. Po příchodu na pokoj vytahuji nějaký český film a usínám.
Pátek
Dnes ráno mě pobavila pouze babička, která si u snídaně nalila skleničku džusu, vypila jí hned u automatu, načež si nalila další a donesla ji ke stolu, tam jí vypila, šla pro další, vypila jí u automatu, a pak konečně došla ke stolu a šla si pro jídlo. Jinak den probíhal normálně u filmů se spánkem a zakončen byl večeří.
Sobota
Možná někdy doplním...
Neděle
Celou noc řvali pod okny vožralí Slováci, šťastní že můžou konečně chlastat až do rána. Noc za všechny prachy. Snídaně a pak opět zalehnout. Po příchodu na večeři vidíme něco strašného. 3 nově příchozí zájezdy občanů Slovenské republiky a všici ve frontě u žlabu Švédských stolů a ještě se navzájem předbíhají s výmluvou na brečící dítě, většinou ti, kteří děti nemají. Prozatím si sedáme a koukáme, že slovenská nenažranost je horší než česká. Po hodině jdeme stát frontu, protože to čekání prostě nemělo cenu. Nakonec by to stejně všechno vyžrali naší takzvaní bratři. Pak se jdeme podívat na odjezd pirátské lodi s názvem Paša a pak balit. Pod okny opět slyším nalitý Slováky.
Pondělí
Dnes nás čeká nejhorší den, ráno odevzdat pokoj a pak se tu na celej den nějak zabavit. Ráno balíme a připravujem kus žvance na den a popřípadě i na cestu. Kufry házíme do tranzitní místnosti a jdem se nasnídat a pak hned na pláž. Tam nejsme dlouho protože po poledni dostáváme hlad a jdem si udělat polívku z pytlíku. Sedíme na pokoji a jíme horkou polívku a pak zpět na pláž. Při našem výletu do Crikvenice jsme našli míček a tak nás nenapadlo nic lepšího než si jít do vody házet. Postupně se přidávají i sousedovic. Po pár hodinách mě to už nebaví a jdu si ještě lehnout na nafukovačku. Koukám na hodiny a už je pět. Pomalu balíme a vyfukujeme matračku. Jdeme se osprchovat do kempu a pak naposledy do města, utratit zbývající kuny. Pak jdeme zpátky a házíme věci do busu. Za malou chvíli ridič zavelí ať už si laskavě jdeme sednout, že ho to tam už nebaví. Cestou máme ještě výklad místních dějin o našeho oblíbeného delegáta, který s námi jede domů. Po první přestávce nám pouštějí film Pupendo a tak to na půl oka sleduji společně s poslechem hudby, protože jsem film stejně neslyšel. DVD jim nějak blbne a tak se obraz chvílemi ztrácí, o to víc mě to nebavilo.
Úterý
Dokodrcali jsme se na další přestávkoviště. Potřebuju čůrat a platit to na benzince nehodlám tak jdu kousek dál a vidím delegáta jak se vynořil za nějakou boudou, tak tam jdu také vykonat potřebu. Cítím že to není poprvé co zde někdo močí a když jsem odcházel viděl jsem i řidiče jak tam míří. Ještě se protahuji a lezu zpátky. Je kolem třetí hodiny ranní. Zavírám oči a do uší cpu sluchátka. Chvílemi spím. Občas vidím záblesky, poněvadž se venku schyuje k bouřce. V Čechách jsme byli překvapivě brzy a tak už nespím a kochám se krajinou. V Plzni zastavujeme na benzince a nejspíš tankujeme, pak delegátův proslov zakončený hromadným potleskem a už jsme byli na odjezdu. Přenášíme zavazadla do auta a jedeme směr Chodov. Po chvíli si lehám na zadních sedačkách a okamžitě jsem v limbu, aby taky ne po 2 hodinách přerušovaného spánku. Budím už skoro doma. Byli jsme tu ještě před devátou hodinou ráno. Vybaluji jenom to nejnutnější, čistím si zuby a jdu spát...
KONEC
Na stejném místě jsme byli třikrát a tohle jsou ty nejzajímavější přihody vytáhnuté pouze z posledních 2 návštěv krásného Chorvatského města Selce. Je možné, že třeba ještě někdy v budoucnu to budu upravovat. Člověk nikdy neví, jestli tam ještě pojede :)